Společnost

Světonázorová priorita řízení

[Společnost na hraně V]

Název článku prozrazuje to, co si málokdo uvědomuje a zároveň označuje nejúčinnější nástroj pro řízení společnosti. Je to vytváření světonázoru, který formuje myšlení, priority a chování lidí. Funguje nenásilně, hluboko a velmi nenápadně. Označil bych to jako programování společnosti.„Ale já nevěřím, že to někdo řídí!“ Opravdu to není už jasně patrné, že přinejmenším vlády všech států kolektivního Západu dělají více méně ty stejné kroky jako podle scénáře, který jim někdo podsouvá? A pokud se nedrží scénáře, dojde k výměně herců a nebo je nepodmanitelná země prohlášena za nepřítele či teroristický stát? 

Věří ještě někdo, že vývoj společnosti je náhodný, že demokracie může fungovat všude, že multikulturalismus je fajn a že život je jako americký film? 


Tento článek navazuje na předchozí články ze série Společnost na hraně, které se zabývají výsledky společenských a sociálních procesů v poslední době:

  1. (Ne)překračujte svoji komfortní zónu!
  2. Skutečná nákaza společnosti
  3. Co (ne)můžeme dělat s tím, co se děje se světem a společností? 
  4. Diskreditace – nástroj současnosti 

Odpoutat pozornost a zabavit

To je první úkol světonázorové priority řízení: Nikdo si nesmí uvědomit, že on sám nebo společnost je řízena. Všichni si myslíme, že žijeme, jak chceme. A úplnou náhodou, přestože lidé jsou tak různí, chceme všichni to stejné: zábavu, bohatsví a požitky. Až na výjimky. 
V nabídce máme spoustu forem zábavy, sportů a činností, které se mohou stát hlavní náplní života nebo i životním smyslem. Pro bohatství musíme hodně pracovat (alespoň si to většina lidí myslí), k tomu mít štěstí a nejspíš zvolit nějakou zkratku, protože „s poctivostí nejdál dojdeš,“ ale ne k velkým penězům. Ať už toužíme po bohatsví nebo ne, obstarávání peněz nám pohltí většinu času a energie. Pro někoho je to životní cíl, pro jiného pouze prostředek k přežití. A zdánlivě lidé věří tomu, že peníze přinášejí svobodu a že jim umožní všechno. Třeba ty požitky, které musí být velkolepé a musí se stupňovat. Měli bychom si přece užívat a prožít ten život naplno. Jako v americkém filmu nebo podle vzoru mediálně známých lidí (celebrity, světoví lídři, sportovní hvězdy, umělci, představitelé různých hnutí či další vyvolení). Ale realita je u naprosté většiny lidí opačná: nedosažitelný sen, zklamání, vyčerpání či vyhoření. Váš šéf bohatne, globální korporace mají rekordní zisky, vlády ničí a do dluhů utápí své národy a sami neskutečně profitují. 
Nejbohatší stále bohatnou a vy se ženete za americkým snem s mantrou být úspěšný a dokázat něco. Pro všechny kromě vyvolených je to pouze iluze, aby nás udrželi v určitém směru a vyždímali z nás maximum, dokud nepadneme vyčerpáním. Při tom obvykle ztratíme víc, než získáme: zdraví, často rodinu, někdo čest, a především v takovém koloběhu nemáme čas přemýšlet a řešit jiné a možná důležitější věci. Ale tak můžeme se krátce odreagovat alkoholem či drogami, dovolenou nebo se můžeme věnovat něčemu jinému, co nás zabaví a poskytne uspokojení namísto uvědomění, které by nás mohlo probudit z iluze jako Nea v Matrixu. 

„Iluze je krásná a pohodlná. Realita je tvrdá, ale skutečná.“ 

Iluze však jednou skončí. Čím víc jste ponoření v iluzi, tím horší je náraz na realitu, který dříve nebo později přijde. Věřili jste iluzi, která určovala vaše priority, chování a životní styl. Odevzdali jste svůj čas, energii a odvedli službu tomu, kdo tuto iluzi vytváří. 

Hollywood dobyl svět

Všichni znají americké filmy, herce a kulturu. Už málokdo porozumí skrytým pointám některých filmů jako Matrix, Demolition Man nebo nový Avatar. Především však jde o velkolepou a nablýskanou show, zábavu, dojemné příběhy a hrdiny, kteří nás inspirují. Hollywood nemá konkurenci, Američani to dotáhli k dokonalosti a do všech koutů světa. Jejich díla si získala naprostou většinu lidí na planetě. Nikomu se nikdy nic podobného nepodařilo. Americká kultura prezentuje světu jejich ideál, představy i fikce. 
Ve skutečnosti programuje společnost, její sny, hodnoty, životní styl a postoje. Ve své podstatě jde o nástroj podprahového vytváření světonázoru, který byl dotažen k dokonalosti, byla mu zajištěna obrovská podpora (finanční a mediální), nejširší působnost, prostupnost obdiv trojského koně.
Málokdo však vidí do zákulisí představení, jeho financování a skutečných životů celebrit. Ty odvedou svůj úkol za příslušnou odměnu v podobě slávy, peněz a požitků. Pokud se vymknou, záhadně zmizí a nahradí je nová tvář. Jsou to umělci, osobnosti, vědci a samozřejmě politici. Ať už vědomě či nevědomě z nejlepších schopností a záměrů plní svůj úkol.

Mohou nám klidně říct pravdu. Ale v těch mnoha informacích, fikcích a konspiracích ji jen těžko rozlišíte.

A co to ještě posunout? Místo herců skuteční lidé, místo filmových studií náš životní prostor, místo speciálních efektů skutečné exploze a přímý přenos prostřednictvím toho, co nám sděluje pravdu a to jsou přece média… Hollywoodské dílo, které změnilo svět 11. září 2001. Ne, to je přece konspirace! Viděli jsme to všichni, „bylo to jako ve filmu“, je nečastěji ve výpovědích svědků. 

Efekty, barvy a příběhy, to v Hollywoodu umí. 

Kult zisku, slávy a požitků

Americká kultura dokázala prorůst do celého světa jako vzor a sen všech ostatních, kdo ji nemají. Ale „není všechno zlato, co se třpytí“. Stinnou stránku země, kde je nejvíce bezdomovců na světě, jejíž samotný vznik je velice pochybný a jejíž chování vůči ostatním zemím a životními prostředí na celé planetě je přinejmenším bezohledné a nadřazené, už vidí málokdo. U výjimečných filmů jsou za osilňujícími efekty a fantastickou show ukryty pointy, které někteří geniální tvůrci dokáží ukrýt jako zprávu těm, kteří ji jsou schopni rozkódovat. Došlo vám, o čem skutečně je film Avatar II? Je to patrné již ze samotného traileru: 

Drtivá většina lidí však vstřebává povrchní hodnoty, luxus, honbu za slávou, ziskem a požitky, které programují jejich podvědomí a řídí jejich životní styl. Ve výsledku je jedno, zda ukážete drogy, alkohol a další stinné stránky společnosti v negativním světle. Všichni přebírají vzor, jaký jim je zobrazen. A to jak se vším tím egoismem Američanů jako národa, tak kapitalistickou společností pěstovaným egoismem jedince.

Sex, drogy a rock’n’roll

Kdysi jsem měl rád zábavný seriál Californication s Davidem Duchovnym. U třetí série jsem pochopil, o čem tento seriál je. Zobrazuje californský povrchní a zvrácený život. Jaký je jeho efekt? Máte chuť si zapálit, dát si panáka, šňupnout si a vojet vaši sekretářku s představou, že tohle je ten život, ta zábava, ty požitky. Myslíte si, že promiskuita či skupinový sex je cool. Nebo že vám to pomůže zachránit vztah a upadající vášeň, že vám to zvedne sebevědomí či společenský status.
Je žádoucí mít hromady partnerů, zážitků a multikulturní vztahy nebo je to řízený rozklad společnosti? Antikoncepce, porno, sluníčková kultura, život rockových hvězd a umělců jsou fenomény, které změnily sexuální chování společnosti. Boří se intimita, hodnota a smysl vztahu mezi mužem a ženou, kterým je výchova nové generace a zušlechťování genetického potenciálu na základě lásky, věrnosti a společných kořenů. Dnes jde především o povrchní předstírání šťastné rodiny v podhoubí mravní a kvalitativní degenerace. Je tohle také náhoda, přirozený vývoj nebo je to program, který má k něčemu vést?

33 let mi trvalo, než jsem obrovskou oklikou, ale přirozeně sám došel k tomu, co si můžete přečíst v tomto článku: Zákony Rita

Ztráta lidskosti a schopnosti reprodukce

Nikoho při premiéře kultovního holywoodského akčního filmu Demolition Man nenapadlo, že vize budoucnosti, kterou tvůrci ve filmu mimo zábavné akční scény prezentovali, je docela přesný obrázek blízké reality. 

Vše vede ke standardizaci, řízení a omezování všeho včetně názoru. Rozbít rozdíly, tradice, kultury a všechno smíchat. Plodem je bezpohlavní jedinec multikulturního původu bez identity hrdě bojující proti všemu přirozenému a lidskému. Hlavní důsledek: neschopnost reprodukce. Cíl: depopulace a snížení člověka na věc, která je plně ovládatelná a závislá na systému. 

Je přímo nebo skrytě podporováno vše, co vede k zabavení a rozptýlení společnosti, její degradaci a snížení její reprodukceschopnosti. Ať už jde o drogy, zneužití umění či sportu, veganismus, feminismus, homosexualitu, transgenderismus či finální transhumanismus, vše slouží k řízení společnosti a vytváření jejího světonázoru, kterým žije. 

Poznejte sami sebe, své skutečné priority a potřeby. Vymažte ze svého podvědomí nainstalované programy, vypněte falešnou iluzi a její zdroje a objevujte skutečný život a hodnoty v lidskosti, lásce, věrnosti, v přírodě a poznání. 

Síla je poznání. Štěstí je v uvědomění. Pokud nechceme svůj život nechat řídit někým jiným, musíme objevit, popsat a pochopit jeho metody a vědět jeho motiv a cíle. Podívejte se na tohle video, které doplňuje článek a které mě překvapilo svým obsahem, kde nechybí nic, o čem bych v současnosti nevěděl a zároveň tam není žádný nesmysl, který by zaváděl.

Iluze je sladká, ale konec hořký

Většině lidí však současný systém vyhovuje. O tom svědčí princip, že vždy se děje to, co lidé dovolí. Většina společnosti je zpracována a jde naproti čtvrté průmyslové revoluci, totální kontrole, sociálnímu kreditu a nepodmíněnému příjmu. Nemyslete si, že odsuzuji lidi, kteří nejsou jako já. Ale je pro mě je hrozné sledovat zdravotní a psychickou likvidaci, které jdou lidé naproti. Novému světovému řádu předchází současná ekonomická likvidace střední třídy a boření pilířů, jak jsme si mysleli, naší vyspělé západní společnosti. Iluze se rozplyne v okamžiku, kdy narazí na realitu. Nemohu pouze přihlížet, jak se představy lidí, jejich cíle, skutečné hodnoty, zdraví a rodiny rozpadají na prach. Jak lidé zbytečně předčasně odchází oholeni jako ovce nebo jako dobytek na porážku. Jak jsou hypnotizováni, obelháváni a zneužíváni. Jak někdo opakuje stejné chyby, které jsem dělal já. Naštěstí jsem na to přišel relativně brzo a vydal se jiným směrem. A pokud mohu někomu pomoci otevřít oči a navést ho lepším směrem, vidím v tom smysl svého poslání a práce. 

Mgr. Boris Orava

„Hlubší zamyšlení nad společností sice není zákonem stanovená povinnost, ale na druhou stranu není nezbytné stále jen vykonávat pokyny z nějakého nadnárodního centra a nevyužívat svou mozkovou kapacitu k tvorbě vlastních myšlenek, interpretací a koncepcí.“ (Antonín Háka, politolog a kulturista)