Rozhovor o metabolických typech
Pokud si chcete obecně do hloubky přečíst o metabolických typech a něco o mě v posledních letech, přečtěte si tento rozsáhlý rozhovor.
Článek vyšel na jaře 2021 hezky zpracovaný na ronnie.cz:
1. část – ronnie.cz
2. část – ronnie.cz
1) Borisi, tvoji sportovní kariéru sledujeme na Ronnie.cz od doby, kdy ses připravoval na mistrovství ČR v kulturistice 2012. Tehdy jsi jej vyhrál s titulem absolutního mistra v kulturistice mužů. Postupně jsi ale od kulturistiky přešel na silový trojboj a pak k dalším sportům. Jak se změnil Tvůj přístup ke sportu od časů, kdy jsi naposledy závodil?
Díky tomu, že pravidelně natáčíme videology na ronnie.cz, tak tam lze krásně pozorovat můj vývoj. Dřív jsem žil kulturistikou, dělal jsem to jiným způsobem než ostatní a stále přemýšlel, jak se posunout dál, co zlepšit a prorážel jsem si svou cestu. Možná díky této vlastnosti a přístupu jsem se v průběhu let, úspěchů i neúspěchů, posouval dál nejen v kariéře, ale i ve způsobu života a přemýšlení.
Specializace má své výsledky, ale i oběti a omezení. Život nabízí spoustu možností a je škoda nepoznat je a nevyužít. Každé období má svou náplň, cíl a poskytuje návaznost pro další. Mě bavilo vždy spousta věcí, byl jsem vždy dost všestranný, mám rád adrenalin, dobrodružství, přírodu, obecnou zdatnost a dovednosti, které dělají chlapy chlapama.
“Nikdy jsem nechtěl být jenom kulturista. Vždy mě inspirovali ti, co jsou něco víc.”
Spolu se změnami v osobním životě jsem to začal naplňovat a měnit trénink pro tento účel, pro funkci a použitelnost. Ne pro vzhled a parametry, které nikde v životě nepoužijete. A to mě baví, přináší to výsledky v tom, co jsem chtěl (pohybový rozvoj a všestrannost), ale jako vedlejší efekt stejné nebo i lepší výsledky v tom, co byla pro mě priorita dřív (svaly, vzhled). A to při daleko větší psychické pohodě, bez omezení a nátlaku, s pestřejším životním stylem, daleko menším úsilím a větší svobodou.
2) Jakým sportům se teď věnuješ a jak aktuálně cvičíš?
Všemu, co chci, v rámci rozumných možností a podmínek. Podle sezóny, počasí, pocitu a nálady. To jsem napsal faktory, podle kterých si člověk musí vybrat. Protože nedá se dělat všechno, ikdyž bych to rád dělal. Ale plním si svoje sny. Tím, že mě právě po téměř 20 letech, s šestiletým přerušením, kdy jsem se věnoval výhradně rodině a práci (bohužel daleko víc té práci) neomezuje specializace, dělám sporty a aktivity, o kterých jsem dříve jen snil. A zdůvodňoval si to, že na ně není čas. A díky zvolnění tréninku a jeho orientací funkčním směrem jsem mnohem všestrannější a pohybově na nejlepší úrovni za celý život.
Minuly rok mě chytlo kolo MTB, traily, dirt a freeride. Takže první covidový rok jsem se vlastně vrátil k tomu, jak jsem trávil dětství, kdy jsme pořád jezdili na kole. Žádné bomby v tehdejší době na vesnici, ale nyní si to užívám jako dítě. Když byly zavřené posilovny, tak mi to vůbec nevadilo. Přišel jsem na to, že mě uspokojuje a funguje na mě jakákoliv aktivita a preferuji uniknout do přírody a využít možnosti, které se nabízí. A lákají mě ty zážitky, adrenalin je jako sex. A taky výhodou kola je spojení aktivity a užitkovosti jako dopravního prostředku. Takže místo autem raději jedu na kole, dám si trochu aerobní trénink, kterému jsem se dřív tak bránil, provětrám tělo i hlavu, místo nafty natankuji pivo [smích] a nemusím se stresovat v přetížené dopravě.
Kajak jsem však minulý rok kvůli tomu a že bydlím mimo Prahu, nevytáhl. Ale to zase přijde. A jak podle posledního videologu víte, začal jsem střílet z luku. To je další z věcí, spojená s přírodou, tradičními dovednostmi, bojem a lovem, které mě vždycky lákaly.
Teď se zimními sporty to bylo komplikované, ale v rámci možností jsem si užil skialpy a freeride, což je skoro jediné, ale to nejlepší, co aktuálně ze zimních sportů šlo provozovat. Určitě bych rád podnikl pár podobných výletů jako loni Tatry před covidem, které jste taky mohli vidět ve videologu a z něj se také hodně dozvíte k předchozí otázce.
Už pár let cvičím průměrně 2-3x týdně, s restrikčními pauzami nového fenoménu (několik týdnu nebo i měsíců) nebo podle dalších aktivit. Obecně mi nejvíc vyhovuje trénink 3x týdně rozdělený na nohy, prsa + záda a ramena + paže. Ale když je příležitost dělat něco zajímavějšího, třeba pěkné počasí, tak to využiji. Říkám si, že cvičit může člověk jakýkoliv den. Ale zažít něco, užít si pohyb v přírodě při krásném počasí, to už není každý den. A taky využívám cvičení venku vždy, když to jde.
Narozdíl od minulosti tréninkový plán nemám, improvizuji, cvičím podle pocitu a tak, aby mě to bavilo. Jednoduché, funkční, pestré a přiměřené tréninky. Obvykle na začátku tréninku základní cviky, které jsou zaměřeny na dynamiku a výbušnou sílu. Pak střední síla vycházející opět ze základních cviků a koordinační silové cviky, kulturistická metoda a trochu pumpičky na menší partie. Základ je činka, aplikace základních cviků, hrazdy, bradla, jednoduchost vybavení a komplexnost tréninku. Využívám hodně cviky s vlastním tělem, především na břicho a core, které podle potřeby zařazuji k partiím. Zkrátka jde o pestré a funkční tréninky, nepříliš velkého objemu, které mě komplexně a podle aktuální potřeby rozvíjí. Používám supersérie, jednoduché vybavení, zaměřuji se na kompenzaci, harmonický a komplexní rozvoj. Maximální sílu a velké váhy nedřu, to člověk nikde nepoužije a popravdě dlouhodobě na to není lidské tělo ani stavěné.
“Mým cílem je komplexní rozvoj a to od úrovně fyzických schopností, dovedností spolu s duševním rozvojem po úroveň poznání.”
Funkční síla, dynamika, koordinace a silová vytrvalost je základem většiny sportů. Rozvoj maximální síly je důležitý, prakticky je to však most k výbušnosti, jehož základ už mám z minulosti vybudovaný. A vzhledem k tomu, že jsem spokojen, jak teď moje tělo funguje, držím se toho a nezacházím do něčeho, co by mi komplikovalo můj životní styl nebo způsobovalo problémy, které z těžkých a jednostranných silových tréninků pramení.
3) Na sociálních sítích i v tomto článku můžeme vidět fotky Tvé současné formy, která dost možná předčí Tvou postavu z doby, kdy jsi aktivně závodil. Přitom, jak sám říkáš, teď dáváš do tréninku mnohem menší úsilí než dříve a věnuješ se celé řadě aktivit. Forma pro Tebe už není prioritou a je s trochou nadsázky jen vedlejším produktem tohoto přístupu. Jak to děláš, že i s minimálním úsilím máš takové výsledky?
Necvičím ani tak tvrdě, ani takové objemy a frekvence tréninku jako dřív. Chci, aby mě trénink stimuloval, ne zničil. Abych po tréninku, případně druhý den, byl schopen plnohodnotně dělat i něco jiného.
Obvykle cvičím s jedním dlouholetým klientem a vyhovuje mi to. Je to víc na pohodu a přitom ještě lepší efekt v poměru s úsilím než dřív. Tady se ukazuje, že kdo moc tlačí na pilu, tak to nejde tak dobře.
Většina lidí, i já v minulosti, je permanentně přetrénovaných.
Velké objemy tréninku, příliš velká intenzita a frekvence brání tělu jakoby se nadechnout a z původního cíle tréninku, což má být stimul, který vede k adaptaci, na kterou je však třeba energie, čas a určitá rezerva, se stává přetěžováním, na které tělo nemá dostatek prostoru a energie se adaptovat a výsledky vůči úsilí ze zmenšují. Taky je velký rozdíl, zda se člověk věnuje jenom cvičení nebo i dalším aktivitám k tomu, kde potřebuje fungovat. Protože příliš bolavé a přetížené svaly po dobu regenerace moc dobře nefungují.
Dalším benefitem pro svaly, který dřív kvůli specializaci nebyl, je variabilita a různé zatížení z mých aktivit. Svaly kulturistickým tréninkem hypertrofují, trojbojařským tréninkem zvyšují sílu, ale působí na ně i jakákoliv další svalová činnost. Respektive na jejich vzhled, strukturu a hloubku.
A hlavní věc, která mě posunula a vše umocňuje, je výživa dle metabolických typů. Že jsem do hloubky pochopil, co přesně moje tělo, respektive můj metabolismus potřebuje. A samozřejmě i jiné metabolické typy, protože vždy jsem se věnoval poradenství ve výživě a díky tomu už nějakou dobu vím, že každý je jiný a potřebuje něco jiného. Když dáte do vašeho motoru to správné palivo a příměsi, funguje jako závodní motor, který je vyladěný a netrpí. Je optimalizovaný na výkon a životnost a zvládne všechny možné situace. Metabolismus je náš motor, naše strava je palivo, superpotraviny a doplňky příměsi. A každý má jiný typ motoru a potřebuje odpovídající palivo, aby správně a efektivně fungoval. A to když víte a řídíte se tím, tak to funguje tak, jak můžete vidět u mě. Samozřejmě ne každý bude kulturista, ale své dispozice, potenciál a zdraví pak může každý využít na maximum.
“Není důležitý absolutní výsledek ve srovnání s ostatními, ale posun každého v rámci jeho možností.”
Cítím na sobě, že každá činnost má na mě velmi pozitivní efekt třeba co se týče vzhledu, přestože to není cíleně jako dřív. A neztrácím svaly, když necvičím, ani když dělám vytrvalostní aktivity, jím málo nebo hodně. Hlavní je, že vím přesně, co jíst a držím se toho.
Čím jsem aktivnější, tím méně tuku mám. Když třeba po dvouměsíční pauze začnu pravidelně cvičit, svaly neskutečně reagují a po pár týdnech pravidelného tréninku to vypadá, jako bych se chystal na soutěž.
“Cvičení je pro mě prostředek a kompenzace k tomu, co mě baví a co chci dělat. Není to cíl a hlavní priorita, jak vypadám.”
Proto říkám, že je to vedlejší produkt a možná vůbec nejlepší “produkt”, jaký jsem kdy měl. Možná je to právě díky tomuto přístupu [smích].
Objemy ani váhu neřeším, nesleduji se jako dřív, jídlo nepočítám. Vím přesně, čeho se držet, jakých poměrů a potravin. Jím obvykle jednou za den, někdy dvakrát. Řídím se hodně pocitem a vnímám, co mi tělo říká. Nic striktního nedržím, držím se pouze metabolického typu a přizpůsobuji to svému programu a potřebám. Když to pochopíte, máte obrovskou volnost, spoustu možností a nejste otrokem jídla ani svého těla. A nikdo pak nechápe, že máte úplně jiné priority a náplň života.
4) Tys jako jeden z prvních kulturistů v ČR začínal s ketogenní dietou a v přípravě ji úspěšně používal. To vše v době, kdy se naprostá většina kulturistů stravovala běžnou sacharidovou stravou. V posledních letech ale pracuješ s teorií metabolických typů, kterou jsi zmiňoval. Mohl bys nám říct, jak a proč jsi od ketogenní a low-carb diety přešel na teorii metabolických typů a jak radikální změna ve stravování to byla?
Po té, co jsem zjistil, že klasická kulturistická, vysokosacharidová a nízkotučná strava na mě nefunguje a vůbec není pro silové sportovce, jsem aplikoval ketogenní dietu, kterou jsem se “proslavil” a především ukázal, že přináší lepší výsledky. Fungovala skvěle na mě, mnoho klientů a podobných sportovců. Z toho jsem vycházel, ale časem jsem pozoroval, že úplně pro každého to není, pokud jde o úplně jiné lidi, sportovce zcela jiného směru nebo klienty. Potom jsem se setkal s teorií metabolických typů, která mi výborně zapadla do toho, k čemu jsem došel, ale ještě vycentrovala, upřesnila spoustu detailů a především rozšířila, jak pracovat úplně s jinými klienty a sportovci.
Úplně zásadní změna to nebyla, protože ketogenní dieta je podstatně blíž ideálnímu stravování bílkovinových typů než běžná strava. Avšak ketogenní dieta je radikální, ne úplně přirozený způsob stravování, vhodný pro redukci tuku, nápravu metabolických poruch, ale není vhodná úplně pro každého a dlouhodobě. Bílkovinový typům sedí, ale úplný ideál to ještě není.
Já jsem odjakživa šel mimo hlavní proud a nepochybně jsem se tehdy s ketogenní dietou vydal správným směrem. A když jsem poznal a aplikoval teorii metabolických typů, nastoupil jsem na tu nejlepší cestu, jakou jsem zatím poznal. Opravil jsem motor ketogenní dietou a s navazujícím pochopením metabolických typů a aplikací podle toho jsem ho vyladil na plný výkon a nyní plně využívám jeho potenciál. Co člověku připadalo těžké až nemožné, funguje lehce a za hranice, které si dokázal představit. Takovému poměru úsilí, výsledku, flexibility a variability bych nevěřil, kdybych to opravdu nepoznal a nedokazoval.
“Úspěch je výsledek mínus úsilí.”
Hlavně to zapadá do sebe se vším, vše je propojené, vše spolu souvisí, na všem něco je a utváří to celek, ve kterém když se člověk zorientuje, pochopí spoustu věcí, dokáže s nimi lépe pracovat a vysvětlit je. Spolu s dlouhodobou prací s klienty mi to otevřelo cestu a pochopení ke všem, nejen mně podobným. Metoda “mělo by to fungovat, když to funguje mně” byla nahrazena úplně jiným přístupem ke každému člověku. A takhle pracují tisíci lety prověřené, tradiční výživové a léčebné systémy jako TČM a Ajurveda. Každý z těchto systémů vychází z typologie, jen z různých pohledů, ale se stejným výsledkem: typologie, nejsme všichni stejní. Pro stejný cíl má každý jinou cestu. Pro nastavení výživy není důležitý cíl, ale výchozí je typ člověka. TČM vychází z pohledu energií, Ajurveda z konstituce a teorie metabolických typů z biochemické rovnováhy metabolismu již na buněčné úrovni a v jeho řízení.
5) Mohl bys nám tuto teorii přiblížit, říct z čeho vychází, co to metabolické typy vlastně jsou a kolik jich je?
Metabolický typ je adaptace metabolismu na určitou stravu. Lidé během svého vývoje byli vystaveni různým podmínkám dané oblastí a jí odpovídající stravě, která se v různých oblastech zásadně lišila. Strava, její složky, potraviny a mikroživiny působí na metabolismus a jeho řízení. Na to se jejich metabolismus přizpůsobil tak, aby danou stravu, která byla tisíce let stejná, co nejlépe využíval, trávil a byl v rovnováze. A to ve smyslu energetické rovnováhy a ve smyslu řízení odvíjející se od potřeb a situací.
Hlavní funkcí metabolismu je spalování (zajištění energie a její intenzity) a je řízen autonomním nervovým systémem, kteří řídí naše životní funkce a režim metabolismu (mobilizace energie, výkon, pohotovost či odpočinek, trávení a ukládaní energie).
Strava má zásadní vliv na náš metabolismus spolu s dalšími faktory jako životní prostředí, emoce a stres, které však nemůžeme tolik ovlivnit. Jednotlivé makroživiny a mikroživiny ovlivňují spalování a řízení metabolismu. A strava našich předků se svými poměry a složením zásadně lišila. To u každé z těchto skupin, z nichž každá odpovídala určité oblasti, etniku a jejich způsobu života, způsobovalo určitou nerovnováhu jejich metabolismu. Na tu se však díky základní schopnosti života obecně, adaptaci, během dlouhodobého a stálého vývoje přizpůsobili. Evolučně se adaptovali tím, že si geneticky vytvořili určitou nerovnováhu metabolismu tak, aby s danou stravou, která na metabolismus působí určitým způsobem, byly v metabolické rovnováze.
“Teorie metabolických typů vychází z biochemické nerovnováhy již na buněčné úrovni a z nerovnováhy v řízení metabolismu, jejíž příčinou je rozdílný vývoj lidstva, různý způsob života našich předků a jejich strava, která se zásadně lišila.”
V některých oblastech byla možnost se živit pouze lovem. Odpovídala tomu strava založená hlavně na bílkovinách a tucích, ze kterých tito lidé museli přežít a získat vše potřebné pro organismus. Z obecného pohledu jejich strava byla nevyrovnaná, ale dokázali se na ni výborně přizpůsobit. Do dneška takhle žijí třeba eskymáci.
V jiných oblastech se nemuseli namáhat lovem, ale mohli si v klidu pěstovat plodiny na úrodné půdě. K tomu posbírali spoustu plodů, které byly všude okolo. Měli tedy zásadní převahu sacharidů v jejich stravě. Takže třeba úplný opak než jinde, který s sebou nesl úplně jiné působení. Každá oblast byla spefická tím, co nabízela, co umožňovala a jaký způsob života byl v ní nejjednodušší či potřebný. To vytvářelo zcela rozdílné kultury, tradice a způsob stravování, na které bylo výhodné a nutné se přizpůsobit.
Adaptace je základní schopností života obecně co nejlépe se přizpůsobit daným podmínkám. A tím, že podmínky pro život v rámci jednoho druhu mohou být rozdílné, vzniká diverzita. Tedy jedinci jednoho druhou za určitou dobu vývoje v různých podmínkách nejsou úplně stejní. Jsou nejlépe přizpůsobeni jim odpovídajícím podmínkám, prostředí, způsobu života a stravě. Je to však dlouhodobý proces, který pomalu probíhá mnoho generací, než je druh plně adaptován na tyto podmínky. A tady vzniká ta diverzita v rámci jednoho druhu, která přetrvává. U lidí tomu odpovídá rasový a etnický původ, respektive metabolický typ.
“Chceš-li být zdravý a výkonný, stravuj se jako tvoji předci.”
Tehdy to bylo jednoduché. Lidé žili v určitých oblastech, určitými způsoby a měli určité způsoby stravování jim odpovídající. V rámci jedné skupiny byli velmi podobní, měli stejnou stravu a byl to jeden metabolický typ. Drželi se tradic a to jim stačilo ke zdraví, protože na to byli za dlouhou dobu stálých podmínek perfektně přizpůsobeni…dokud se nezačaly rychlým tempem měnit podmínky nebo míchat s jinými typy.
S vývojem civilizace, přesuny, válkami, vývojem technologií a zrychlováním všeho se však začaly výrazně měnit podmínky, míchat s dalšími typy a s tím se začala měnit i jejich původní strava, na kterou byli přizpůsobeni. Ovšem adaptace metabolismu je daleko pomalejší než exponenciálně rostoucí vývoj a změny civilizace. Náš metabolismus se nestačí přizpůsobovat rychle měnícím se podmínkám a nové stravě, životnímu stylu a hlavně všechny typy jsou už ve společnosti různě promíchané.
Dnes máme v našem genotypu po předcích různých původů obvykle všechny metabolické typy a záleží, po kterém předkovi a u koho se konkrétně projeví, respektive po kom konkrétní jedinec zdědí metabolismus. A tak bychom se měli stravovat. Je to dané a během svého života to nemůžeme změnit. Respektive adaptovat se během života na něco úplně jiného není možné. Neodpovídající stravou se prohlubuje metabolická nerovnováha, která je příčinou nejrůznějších problémů, počínaje únavou, psychickou nerovnováhou, obezitou, oslabenou imunitou až po civilizační nemoci.
Metabolické typy jsou v dnešní evropské společnosti víceméně rovnoměrně zastoupené. I v rámci jedné rodiny bývají nakombinované různé metabolické typy jejich členů, z nichž každý může dědit po jiném z předků. Také pro partnery je typické, že jsou opačné typy. Člověka přirozeně přitahuje protiklad a příroda si hledá rovnováhu. Tito lidé se obvykle skvěle doplňují, ale každý je jiný a má jinou stravu. To určitě znáte ze svých vztahů [smích].
Přestože jsme globalizovaná společnost, musíme vycházet z toho, že máme různé a široké kořeny a zaleží, který z nich genetika a příroda vybrala jako ten klíčový pro daného jedince..
Teď si vysvětleme, jak biochemicky došlo k té adaptaci a vzniku metabolických typů.
Spalování je základní metabolický proces, při kterém vzniká energie spalováním glukózy. Konkrétně molekuly ATP, která je palivem pro naše tkáně. A to znamená ne jen pro pohyb, ale pro všechny buňky a veškeré naše fungování. Je to tedy životní energie.
ATP vzniká spalováním glukózy dvěma způsoby. Pomalým spalováním, což je aerobní spalování, tzv. beta-oxidace, při které se spalováním glukózy za přístupu kyslíku uvolňuje ATP pomalu, ale prakticky po neomezenou dobu. To uplatňujeme při aktivitách nízké intenzity, vytrvalosti a zajišťuje naše základní funkce.
Druhým způsobem je rychlé spalování, anaerobní spalování glukózy, tedy bez přístupu kyslíku tzv. glykolýza, při které se rychleji uvolňuje větší množství energie, ale po kratší dobu danou omezenými vysokoenergetickými zásobami a zvyšující se koncentrací odpadního produktu, kys. mléčné, která nám znemožňuje pokračovat stejnou intenzitou. Rychlé spalování potřebujeme pro vytváření většího množství energie najednou, intenzivní svalovou činnost (třeba silový trénink).
Máme tedy pomalé a rychlé spalování, které probíhají zároveň a poměrem, který je daný geneticky a ovlivňován stravou. Protože sacharidy stimulují rychlé spalování, bílkoviny a tuky stimulují pomalé spalování. Dominance jednoho způsobu spalování určuje i naše fyzické dispozice, zda jsou pro silové nebo vytrvalostní sporty. Tady máme první dva metabolické typy, rychlé a pomalé spalování. Ale pozor, nepleťte si to s rychlostí metabolismu nebo tím, jak rychle spalujete tuk. To je něco jiného. Tady myslíme to, jakým poměrem získáváte energii. Protože pro náš život potřebujeme oba druhy spalování v rovnováze. Výrazný nepoměr spalování zapříčiňuje nedostatek energie pro naše potřeby a základní funkce. Pokud bude rychlé spalování moc dominantní, budeme vyčerpaní a nemocní. Potřebujeme stimulovat pomalé spalování, abychom dosáhli rovnováhy a zajistili dostatek energie pro všechno, co potřebujeme. A obdobně to funguje v opačném případě, pokud je moc dominantní pomalé spalování.
“Hlavní příčinou zdravotních problémů, od únavy až po civilizační, dokonce i psychická onemocnění, je nerovnováha ve spalování a řízení metabolismu.”
Zjistilo se také, že každý má trochu jiný poměr minerálů v buňce daný geneticky. To je projevem adaptace metabolismu, vývoje, který geneticky upravil poměr minerálů v buňce pro snadnější udržení biochemické rovnováhy s určitou stravou. Takhle úžasně funguje příroda a evoluce. Ovšem ty procesy probíhají pomalu, mnoho generací.
V buňkách různých lidí je například jiný poměr vápníku a hořčíku, sodíku a draslíku atd. Tyto minerály ovlivňují metabolismus, spalování, nebo jeho řízení. Jejich poměry v našich buňkách tedy ovlivňují jejich metabolismus a tím předurčují metabolický typ. Protože cílem je vždy rovnováha, musíme ve stravě dodat hlavně ty minerály, které jsou v buňce zastoupeny v menším poměru a omezit ty, která tam již jsou ve větším poměru, abychom dosáhli rovnováhy. Z toho také vyplývá, že každý má individuální potřeby a poměry mikroživin. Například hořčík. Už logicky z jeho názvu je jasné, že stimuluje oheň, tedy rychlé spalování. Metabolický typ rychlé spalování má v buňkách vyšší koncentraci hořčíku, což způsobuje jeho dominantní rychlé spalování. Abychom dosáhli rovnováhy, musíme dodat jeho antagonistu, kterým je vápník, protože ten stimuluje zase pomalé spalování. Ten je obsažen nejvíc v mase, proto je základem stravy rychlého spalování a mohou to být také mléčné produkty.
Když se podíváme na počátek vývoje lidstva, kdy lidé dlouhou žili v různých oblastech a stravovali se způsobem dané oblasti odpovídajícímu, můžeme si vysvětlit adaptaci metabolismu na jejich stravu a vznik metabolických typů rychlé a pomalé spalování.
Naši severští předci, kteří obývali oblast severní Evropy, kde bylo obtížné něco pěstovat a základ jejich obživy byl lov (bývalí lovci mamutů), tedy měli hlavně živočišnou stravu s převahou bílkovin a tuků. Tyto makroživiny stimulují pomalé spalování a protože cílem je vždy rovnováha, jejich metabolismus se adaptoval a geneticky posílil rychlé spalování a stalo se dominantní. Tím při této bílkovinové stravě s malým poměrem sacharidů dosáhli rovnováhy, konkrétně vyrovnání spalování. Pokud zvýší příjem sacharidů, na který nejsou zvyklí, vyčerpávají slinivku, která musí vylučovat hodně inzulinu, aby snížili krevní cukr a vyrovnali glykemii, která pak je jako vlny na oceánu. Jejich slinivka na to není zvyklá, mají omezené možnosti vylučování inzulinu, protože jej nikdy tolik nepotřebovali. A zvýšený inzulin negativně působí na jejich tkáně a snižuje jim IQ. Jejich metabolismus je tímto vyrovnáváním zatěžován a to jim ubírá energii a způsobuje inzulinové poruchy, cukrovku a další její stádia.
Naopak těžké bílkoviny s vysokým obsahem purínů a tuky, které zpomalují jeho rychlé spalování, vyrovnávají jeho metabolismus. Puríny jsou dusíkaté sloučeniny, které mohou být pro někoho velmi škodlivé, potlačují rychlé spalování. Působí tedy na rychlé spalování velmi dobře, protože ho vyrovnávají. Efekt purínů a všech dalších látek se odvíjí podle toho, jestli daný metabolický typ vyrovnávají nebo naopak. Důsledkem pak jsou jejich negativní učinky, které se projevují hlavně u dominantního pomalého spalování.
“Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed.”
Když se podíváme na jižní oblasti, kde byly výborné podmínky pro zemědělství a rostlinnou produkci či sběr, musí vám být jasné, jak vznikl metabolický typ pomalé spalování. Největším podílem jejich stravy byly sacharidy. Aby metabolismus těchto lidí byl v rovnováze s jejich vysokým podílem sacharidů ve stravě, které stimulují rychlé spalování, evolučně jim zesílilo pomalé spalování.
A tady končí většina neúplných teorií metabolických typů, kde se rozlišuje pouze sacharidový, bílkovinový a smíšený typ, kdy je spalování vyrovnané. Ovšem to nestačí, protože ve hře je ještě autonomní nervový systém, který řídí metabolismus. Dobře to lze pochopit podle vývoje této teorie a různých badatelů z oblasti biochemie, ale i psychologie, který trval od začátku 20. stol. a do kompletní podoby se dostal až téměř u konce 20. stol. O tom mám prezentaci na svých seminářích. Protože jedna část badatelů vycházela ze spalování a druhá z autonomního nervového řízení. A fungovalo to neúplně, dokud nedošlo ke spojení obou přístupů.
Tam, kde je nerovnováha, to určuje metabolický typ a přístup. Pokud je spalování vyrovnané, rozhoduje autonomní nervový systém, tedy řízení metabolismu. Přestože i v tomto pohledu dostáváme další bílkovinový a sacharidový typ, je tam jiný rohodující faktor a některé zásadní rozdíly oproti bílkovinovému rychlému spalování a sacharidovému pomalému spalování.
Autonomní nervový systém (ANS) řídí to, co nemůžeme vědomě ovlivnit. Řídí náš metabolismus, základní tělesné funkce (dýchání, tepová frekvence, trávení…) a ovlivňuje také naše psychické funkce. ANS se dělí na sympatikus a parasympatikus, z nichž každý stimuluje různé metabolické funkce. Díky tomuto řízení jsme schopni reagovat na různé situace, vyvářet energii, ukládat ji, trénovat, odpočívat, koncentrovat se nebo prožívat emoce.
Část lidí nemá tak výraznou nerovnováhu ve spalování, ale právě v autonomním nervovém systému. Což vytváří nerovnováhu v řízení metabolismu, kdy převažuje sympatikus nebo parasympatikus, repektive jejich funkce a režim metabolismu.
Dostávéme další dva metabolické typy sympatikus a parasympatikus, kde je rozhodující acidobazická rovnováha (pH). Přesněji řečeno jakou reakci vyvolává strava v organismu. Poměr makroživin pro ně není rozhodující, proto se nepřesně označují jako smíšené typy. Přesto jejich strava v ideální podobě odpovídá bílkovinovému či sacharidovému typu, ale mají daleko větší toleranci a rozhodující pro ně je, jak strava ovlivňuje jejich pH.
Pro vysvětlení, pH krve je stálé, bavíme se o minimálních odchylkách, které se ale dají změřit (tuhle metodu používali někteří badatelé). Kdyby se pH výrazněji změnilo, znamenalo by to smrt. Organismus má za úkol udržet stálé pH, ale je nucen ho vyrovnávat, což jej zatěžuje. Na to má naše tělo několik způsobů. Překvapivě tím hlavním je dýchání a výměna iontů skrz plíce. Proto přirozené a životní prostředí má obrovský vliv na naše zdraví. Jaké myslíte, že je prostředí ve městech a budovách? A jak myslíte, že působí rouška? Stravou však také můžeme ovlivnit naše vnitřní pH a podle toho působit na autonomní nervový systém, který je řízen acidobazickou podstatou.
Podle metabolického typu má náš organismus sklony ke kyselosti, ta stimuluje sympatikus nebo k zásaditosti, která stimuluje parasympatikus. A pozor, na každého působí různé potraviny v závislosti na prostředí metabolismu jinak. Například maso se obecně označuje za kyselé, což neplatí pro každého. Pokud rozhoduje ANS, tak to platí. Pokud rozhoduje spalování, je to obráceně. Stejně tak u ovoce a zeleniny, které jsou obecně považovány za zásadité, respektive že mají zásaditou reakci v organismu. Každé prostředí vyvolá jinou reakci. Zásadní je, k jakému pH má sklon konkrétní metabolický typ a měl by jíst ty potraviny, které u něho vyrovnávají pH. Protože opakuji, cílem je vždy rovnováha. Tzn. potlačit dominantní a stimulovat oslabené.
Rychlé spalování má sklony ke kyselosti organismu (logicky tím, co vzniká jako odpadní produkt při glykolýze, kys. mléčná), protože glykolýza je v převaze. Na něj působí maso zásaditě, tedy vyrovnává jeho pH a proto mu dělá dobře. Na parasympatikus, což je druhý bílkovinový typ, působí maso kysele, protože je rozhodující ANS. Parasympatikus však stimuluje zásadité prostředí, má tedy sklony k zásaditosti. A maso na něj působí dobře, protože jej vyrovnává (zásadité prostředí vyrovnává kyselá strava). Proto má stravu podobnou jako rychlé spalování. Sympatikus, který je druhý sacharidový metabolický typ, má kyselé prostředí, které ho stimuluje, a maso na něj působí kysele. Proto by měl mít spíše sacharidovou stravu z hlediska makroživin podobnou pomalému spalování. Všechno zapadá do sebe.
Ovšem dostáváme se k zásadním rozdílům. Zinek potlačuje rychlé spalování, proto je pro metabolický typ rychlé spalování vhodný. Ale stimuluje parasympatikus, proto se mu metabolický typ parasympatikus musí vyhnout. Proto obvykle nemá rád a neměl by mořské plody, které zinek obsahují. A naopak pro sympatikus je zinek důležitý, protože stimuluje jeho potlačený parasympatikus. A co pomalé spalování, je pro něj zinek zásadní? Není, mělo by jej omezit, protože stimuluje pomalé spalování a potřebuje opak, stimulovat rychlé spalování.
A podobně je to s dalšími minerály a mikroživinami, z nichž každá působí na spalování a ANS určitým způsobem. Každý ze dvou sacharidových a bílkovinových typů má ještě svá specifika v příjmu mikroživin a výběru potravin, které mají zasadní vliv na správné složení, skladbu a principy stravování každého typu.
A z toho vyplývá, že každý má individuální potřebu jednotlivých mikroživin. Něčeho potřebuje víc a něco by měl omezit nebo se raději vyhnout. Proto má každý z nás různé chutě a přirozeně by si vybíral jiné potraviny. Ano, všechno souvisí se vším.
“Chuť je jeden ze základních instinktů, který nám říká, co je pro nás vhodné a co ne tím, že se nám to příčí.”
Mohou být výjimky, ale obvykle to sedí přesně s metabolickým typem. Samozřejmě pokud jíte sladké, budete mít na něj čím dál větší chuť. Ale to není instinkt, to je vynucené. Ale i tak někdo snese trochu sladkého, někoho to metabolicky úplně rozhodí (únava, překyselení, trávicí problémy) a přirozeně by po tom ani nesáhnul.
Dáte si raději libové kuřecí prso (pro jiného vysušené) nebo šťavnaté (pro jiného tučné) stehno s kůží? A nebo nejlépe krvavý hovězí steak, ze kterého by jinému bylo týden těžko? Sáhnete raději po ovoci nebo bůčku? Sladké či slané? Co víc škodí, cukry nebo tuky? To vše se odvíjí podle metabolického typu.
Někomu citrón udělá velmi dobře, vyrovná jeho pH. Někomu způsobí pálení žáhy, tedy překyselení. Citrón působí na někoho silně kysele, na jiného silně zásaditě. Musíme vzít v úvahu, jak na něj působí a jaké má prostředí. Pak ho buď vyrovnává a je vhodný nebo ho ještě víc vyvádí z rovnováhy a vhodný není. To platí třeba pro mě (rychlé spalování). Citrón působí kysele a rychlé spalování má sklony ke kyselosti. A teď moje zkušenost… Protože všichni tvrdili, jak je citrón prospěšný, kupoval jsem si nestříkané citróny a pil často vodu s citrónem. Míval jsem časté pálení žáhy a pocit těžkosti. Ale netušil jsem z čeho, všichni přece tvrdili, jak je citrón vhodný. Jak pro koho… Když jsem narazil na teorii metabolických typů, která vylučuje citrusy pro bílkovinové typy, ihned jsem ho přes veškerá univerzální tvrzení stopl. Začal jsem pít čistou vodu a problém byl okamžitě pryč. Vše platí pro někoho a je důležité selektovat, co platí pro vás a co pro jiný typ. Spoustě z váš určitě nedělá problém spořádat velkou porci těžkého masa a bude se cítit po něm skvěle, zatímco po velké porci sacharidů vám bude těžko. A někdo naopak.
Každý to má jinak právě podle metabolického typu. A není to o množství, kolik gramů rýže atd, ale o poměrech. Například pokud já si dám 100 g rýže, vím, že k tomu musím zbruba 500 g masa a tuků stejně jako sacharidů. Někdo si dává tatarák na chleba, já si dávam chleba na tatarák [smích]? A je to pro mě naprosto přirozené. A podobně, nezáleží na množství, ale na poměrech. Množství pak určuje kalorický příjem, ale ten musí být postaven na správném poměru pro každy typ a obsahovat i odpovídající poměry mikroživin. Tělo vám to říká chutí a tím, jak se po jídle cítíte a jak ho trávíte. Proč je většina kulturistů často unavených a musí si dávat před tréninkem nakopávače? Protože mají obvykle moc sacharidů a přitom jsou bílkovinové typy. Nejradši by si dali hovězí, ale doslava tlačí nízkotučná kuřecí prsa. Není to o překonávání, že teď mám dietu a pak si můžu dát, co chci. Musí to jít přirozeně a musí to být dlouhodobě udržitelné. Stačí poslouchat a vnímat svoje tělo, které nám všechno říká mnoha způsoby a projevy, lépe než tabulky a doporučení.
Potřebuje rychlé spalování suplementovat hořčík? Měl by každý brát zinek? Pusobí vitamín C na každého pozitivně? Jsou půsty dobré? Mohl by každý být vegetariánem? Nemělo by se jíst pozdě večer? Je dobré trénovat nalačno? Je snídaně opravdu základ? Je vitamín K2 zásadní pro všechny? Dát si protein nebo gainer po tréninku? Čím nejlépe doplnit energii? Pivo, víno nebo slivovice? [smích]
Pro každý metabolický typ je jiná odpověď.
Je třeba pochopit, že každý je jiný a na každého může působit stejná strava i potravina úplně jinak. To i vysvětluje změny trendů a oficiálních zdravotních doporučení, které se mění zhruba každých 20 let. Nejprve nízkotučná lehká strava na konci 20. stol. se základem komplexních sacharidů, “tuky jsou špatné a hlavně ty nasycené”… Výsledkem byl nárůst cukrovky a civilizačních chorob. Potom to změní a řeknou “cukry jsou příčinou”, jezte hodně bílkovin a zdravých tuků… Úplný opak vzápětí. A zase to platí pro někoho. Někdo je zdravejší a někdo je pro změnu více nemocný.
Neexistuje univerzální pravda, není každá zdravá potravina opravdu zdravá pro každého a není stejná strava zdravá pro všechny. Nejhorší jsou obecná tvrzení a doporučení. Jen se podívejte do minulosti, jak se mění.
Každý výživový specialista tvrdil: “Citrón je zdravý, pijte vodu s citronem.” A jiný: “Ráno vodu s octem a solí”. Další říká: “Sůl je jed.” “Avokádo je zázračné.” A ministerstvo zdravotnictví: “Potřebujeme zvýšit jód kvůli narůstajícím problémům populace se štítnou žlázou, budeme jódizovat sůl. Chybí nám vápník, doporučujeme hodně mléčných výrobků. Fluor je součástí zubní skloviny, která chrání zuby před kazy, budeme proto přidávat fluor do pitné vody a do zubních past. Cukrovkářům nahradíme cukr umělým sladidlem bez kalorií.” A zlepšuje se něco?
Na všem a také za vším něco je. Ale důležité je rozlišit, co platí pro koho. A hledat celou pravdu, pochopit, jak funguje organismus jako celek. Co, jak a v jaké formě působí a jaké to má skutečné učinky či dopady na každého z nás a společnost.
Každý odborník má obvykle svůj názor a přesvedšení. Ale ty nemusí fungovat a být tím nejlepším pro každého. I já jsem kdysi tvrdil, že ketogenní dieta je nejlepší a každému to doporučoval na základě svých zkušeností a výsledků. Ale každý se může mýlit a jen hlupák nikdy nezmění názor. Byl to vývoj, kdy jsem nastoupil na ten správný směr, ale mluvil o tom, co funguje na mně. Z toho jsem vycházel a bylo třeba dozrát a pochopit, že nejsme všichni stejní. Porozumět a naučit se pracovat nejdříve se sebou samým, abych mohl získat přehled a nástroj na ostatní. Na základě svojí cesty a poznání jsem došel k teorii metabolických typů, která vše vysvětluje a jasně definuje. Dává mi největší smysl a souvilosti se vším, co jsem poznal. Rozlišit a zařadit člověka a podle toho k němu přistupovat je nejdůležitější. Pak dokážeme nastavit směr jeho výživy, léčby nebo cestu k cílům. Takto funguje TČM i Ajurvéda. I v psychologii a v sociálních vztazích je to podobné. Jinak budete přistupovat a jednat s lidmi různých psychologických typů, které odpovídají i této metabolické typologii.
Zvolit správný přístup, znát postup a dokázat jej aplikovat je klíčem k úspěchu.
“Myšlení a duševní rovnováha je obrazem rovnováhy metabolismu. Stejně jako duch a tělo spolu souvisí a jedno ovlivňuje druhé.”
6) Jak zjistím, jaký metabolický typ jsem?
Musíme se tedy držet toho, po kom jsem zdědil geny, metabolismus a stravovat se jako on to dělal po tisíce let a perfektně byl tomu přizpůsoben. Geneticky to však zjistit nejde. Protože jak jsem zmínil, dnes má naprostá většina z nás v genotypu všechny metabolické typy (nashromážděné po nejrůznějších předcích) a záleží, který se u konkrétního jedince projeví. Respektive po kterém předkovi zdědí metabolismus. A tak by se měl stravovat, jako on to dělal po tisíce let a generací, které se na to perfektně adaptovali.
Genetika dokáže zmapovat geny, ale nedokáže určit, jakou mírou se projeví. To, že máme určité geny neznamená, že budou u konkrétního jedince aktivní. Některé se mohou projevit, jiné tam pouze jsou, ale neprojeví se, případně u dalších generací.
Adaptace metabolismu trvá 1000 let. To je doba, než se přizpůsobí na zcela jinou stravu (i některé nové potraviny). Nemá cenu to tedy zkoušet a nemůžeme svůj metabolický typ změnit. Je to dané. Spočítejte si, kolik generací uplyne, než by se to povedlo. A stálo by nás to spoustu ztracené energie (únava, necítíte se dobře), metabolických problému (inzulinová rezistence, syndromy apod.) až po závažná civilizační onemocnění (cukrovka, rakovina, nervově degenerativní onemocnení atd.) po celé generace. A to nejen zdravotní problémy, ale i psychické problémy typické pro západní svět (deprese, úzkosti, vyhoření, psychická onemocnění), ztráta spirituality a sklon k extrémním prožitkům a náročným potřebám. Jak vidíme, tak všechno tohle narůstá, protože se nedržíme tradic, nerozlišujeme kdo je kdo, podléháme různým trendům ve výživě, univerzálním tvrzením, globalizaci světové i potravinové, což ještě umocňuje moderní produkce, zpracovávání potravin a změny životního prostředí. To vše má za následek, že většina lidí bude trpět a nebudou zdraví.
Protože většině lidem tahle strava neodpovídá, nebo se vydají pod vlivem trendů směrem, který pro ně třeba vůbec není. Trápí se, necítí se dobře, zdravotní problémy přibývají, výkon klesá, udržení optimální váhy se stává celoživotním bojem a hlavně tohle všechno pod mediální, marketingovou a trendovou masírkou a vytížeností systémem vůbec nevnímají a nezamyslí se, že asi něco zásadního je špatně a nefunguje to. Udržení zdraví a dosahování výsledků se pak zbytečně stává čím dál náročnější.
Naštěstí je tady ucelený systém, který dává smysl a zapadá do úzkých i širokých souvislostí se vším. Je jasně kategorizován a definován tak, aby se dal efektivně na všechny lidi aplikovat. Vysvětluje a zapadají do něj všechny rozumné výživové směry s historií a tradicí.
Protože to však není pro všechny stejné a je to složitější než tvrdit jednu univerzální pravdu, není teorie metabolických typů v západní vědě populární. Na pojetí, které nerespektuje individualitu a všechny staví do jedné řady, lze jednodušeji a s daleko větším ziskem stavět dnešní vědu, zdravotnictví a farmacii, což je jeden obrovský byznys s lidským zdravím, důvěrou a nevědomostí lidí, kteří to celé dobrovolně živí bez toho, aniž by někomu z nich opravdu pomohli.
Protože kdyby lidé byli zdraví, drželi se tradic, vnímali svoje tělo, pěstovali a produkovali si vlastní potraviny jako jejich předci, používali bylinky a nepotřebovali tolik léků, nikdo by na tom nevydělal a nezískal moc.
Samozřejmě určitý vývoj je žádoucí a kvůli promíchání a zrychlení společnosti je vše složitější. Není to tak jednoduché jako dřív, kdy si lidé vystačili s tím, co si generace předávali. Dnes je to všechno nakombinované a proto je orientace ve výživě složitější. Často v jedné rodině to bývá pro každého jinak, což je vidět.
Podívejte se na typickou rodinu (spíš pár generací zpět), kde obvykle vařila žena a všichni tedy měli stejnou stravu. Na první pohled poznáte, jak stejná strava na každého působí různě. Někdo vypadá dobře a je zdraví, tomu ta strava evidentně odpovídá. Další má ale nadváhu, zdravotní problémy, jiný je hubený a má jiné zdravotní problémy. Příčina je však stejná, že stejná strava u těchto lidí neodpovídá jejich typům. Jejich metabolismus je v menší či větší nerovnováze a z toho pramení zdravotní i psychické problémy, které se u každého, avšak ze stejné příčiny, projevují jinak.
Nemusí to znamenat, že každý by si měl vařit svoje jídlo. Dá se to zkombinovat výběrem potravin, které jakžtakž vyhovují všem typům, a hlavně tím, že každý si nabere svou porci, respektive poměry. Někdo si dá například víc masa, méně rýže a k tomu si dá fazolky na slanině. A někdo jiný si dá zase nejvíc rýže, menší, libovou část masa a k tomu salát z čerstvé zeleniny se zálivkou s octem nebo balsamicem. Poměry, drobnými detaily a doplňky si to může každý do jisté míry přizpůsobit, aby to vyhovovalo jeho typu. Je třeba znát svůj typ a vědět, co to obnáší. A poslouchat svoje tělo, které nám to říká chutěmi a tím, jak určité jídlo tráví.
Pozor, nemyslete si však, že tady řeším jenom zdraví. Většinu z vás zajímá výkon a jak vypadáte. Možná někdo vnímá ještě i jak se cítí. [smích]
“Zdraví je základním předpokladem pro dosahování a efektivitu výsledků v čemkoliv, co děláte.”
Metabolický typ se však netýká pouze metabolismu, ale projevuje se na fyzické a psychické úrovni člověka. Každý metabolický typ má svoje typické vlastnosti tělesné i psychické, které se mohou projevit u každého různou intenzitou. Protože s metabolickými typy roky pracuji a prošlo mi rukama několik stovek lidí, získávám skvělý přehled a orientaci, která zefektivňuje a prohlubuje práci s klienty. Metabolický typ můžu občas díky tomu poznat na první pohled, lépe pokud člověka znám, tak jsem někdy schopen lidi otypovat. Běžně určení probíhá na základě dotazníků, někdy je potřeba hlubší analýza, pohovor, kterým to stejně vždy ověřuju. To je nejběžnější a celkem funkční způsob.
Mimo rozdíly na fyziologické úrovni, které by se daly změřit (svalová biopsie, analýza poměru minerálu v buňkách, měření pH krve po různém jídle), ale je to prakticky obtížné, lze provést pár jednoduchých testů, které si může každý vyzkoušet. Respektive to lze poznat podle reakce na různé mikroživiny. Například vitamín B3, niacin, podaný v dávce 50 mg nalačno na bílkovinové a sacharidové působí jinak. Některé typy se po něm budou cítit dobře, jiné zrudnou a budou se cítit nepříjemně. Stejně tak několikadenní vysoké dávky vitamínu C, projeví-li se negativní reakcí, vyrážkou nebo naopak pozitivní reakcí. Z toho také vyplývá, že to, jak se po jakém doplňku výživy citíte, vám signalizuje, zda je pro vás vhodný nebo ne.
Zásadní je tedy určit metabolický typ a vědět, jaké strava, doplňky a principy mu přesně odpovídají. Určení je u některých lidí snadné, u dalších vyžaduje hlubší prozkoumání a vyhodnocení souborů typických znaků a vlastností každého typu a jejich vztahů pro určení dominantního typu. Pro úspěšné určování metabolických typů je nutné důkladné pochopení teorie metabolických typů a orientace v ní, praxe a použití více metod pro jejich určování a ověřování.
Každý ze čtyřech metabolických typů má přesně definovanou stravu a principy. Jaký poměr makroživin, jaký druh bílkovin, jaký druh sacharidů, jaké potraviny jsou nejvhodnější a jakým by se měl vyhnout, jaké mikroživiny jsou pro něj nejdůležitější a jaké by měl omezit, jakých zásad by se měl držet, co si může dovolit a co naopak pro něho vůbec není. Z toho pak vyplývá i jaké doplňky výživy a superpotraviny jsou pro něj vhodné, jaké třeba vůbec a za co nemusí zbytečně utrácet. To jsou základy i přesné detaily stravy, která odpovídá jednotlivým metabolickým typům.
Asi 4% lidí jsou vyrovnané typy, kteří mají metabolismus přirozeně v rovnováze. Nemají dominantní ani jeden systém, mají vyrovnané spalování i autonomní nerovové řízení. Jsou také psychicky nejvíc vyrovnaní a fyzicky velmi univerzální. U nich platí ve stravě jednoduchá zásada: “Od kazděho trochu, nic nepřehánět.” Mají obrovské stěstí, jejich stavu se všichni snažíme dosáhnout, ale musíme pro to zásadně upravit stravu. Platí na ně, a pouze! na ně, obecně doporučované hodnoty příjmu mikroživin. Mohou všechny potraviny, ale správnou mírou. Střední cesta je přesně pro ně. Pokud se však toho nedrží, dostanou se do nerovnováhy stejně jako kdokoliv jiný. Bohužel prakticky je to opravdu málo lidí, pouze 4 lidi ze 100. Narazím na ně párkrát za rok.
Potom mohou být i některé kombinace typů, primární a sekundární typ, pokud je výrazná nerovnováha v autonomním nervovém systému (ANS) i spalování. Tam se poměr makroživin nastavuje dle spalování a mikroživiny podle konkrétní kombinace.
Nejdůležitějším faktorem ve výživě je strava odpovídající metabolickému typu, která udržuje metabolismus rovnováze. To je naprosto zásadní, nejvyšší priorita. Potom samozřejmě množství (kalorický příjem), které určuje efekt (hubnutí, udržování a zkvalitnění, nabírání). Pak podle dominance endokrinních žláz, které se ale normálně odvíjí od metabolického typu. Timing a frekvence, jak často jíte, jsou nejméně důležité až na specifické výjimky. Například rychlé spalování by nemělo fungovat nalačno, parasympatikus by neměl jít spát hladný, atd.
7) Pokud tomu dobře rozumím, u metabolických typů nejde jen o specifický přístup k dietě, ale o komplexní teorii, která kromě fyziologie zahrnuje i lidskou psychiku. Když to přeženu, tak vrozený metabolický typ předurčuje člověka k tomu, jestli z něj bude vědec, umělec, sportovec a nebo třeba gaučový povaleč. Jak to je?
Ano, všechno souvisí se vším a každý metabolický typ má svoje silné, rozvinuté stránky a vlastnosti a svoje slabiny na psychické i fyzické úrovni.
Metabolické typy souvisí s psychickou typologií podle Hypokrata a tomu odpovídající chování, které převažuje. Každý typ má nejlépe rozvinutý jiný smysl, každý má jiný životní smysl a priority, s tím související schopnosti a potřeby.
Například sympatikus je typický myslitel, člověk, který žije pro poznání. Všemu se snaží přijít na kloub, je energický, výborně se koncentruje, ale nedokáže se zastavit. Bývají to vědci, právníci, největší badatelé, bohémové, ale s největším sklonem k závislostem a workoholici.
Parasympatikus má nejrozvinutější citové vnímání, žije pro lásku, pomoc a emoce. Prioritou je pro něj to, co cítí, co prožívá, jaké měl a má vztahy. Má velký smysl pro kulturu a umění, tedy bývají to největší umělci. Jeho slabinou jsou deprese a ovládání emocí. Má však velmi hlubokou empatii, nejvyšší vědomí a intuici ze všech typů. Rád pomáhá druhým, ale často i na svůj úkor. Bývají dobrými terapeuty, umí nejlépe pracovat s lidmi, ale sami se utápí v melancholii jako loď na rozbouřeném oceánu, pokud jsou v nerovnováze.
Pomalé spalování je pevně nohama na zemi, praktický a nejspolehlivější ze všech typů. Jeho prioritou je domov a rodina, jsou to nejlepší rodinné typy. Jsou také velmi zruční, ale chybí jim iniciativa, potřebují podporu a motivaci. Nejlépe zvládají rutinní práci, jsou nejlepší typ zaměstnance.
Rychlé spalování je oheň, vášnivé, spontánní, vznáší se ve svých představách díky nejrozvinutější imaginaci. Ctižádostivé, až moc sebejisté, ale se srdcem na dlani s těmi nejlepšími úmysly. Je přímý, s ničím se nepáře. Člověk akce, činu, který neustále za něco nebo proti něčemu bojuje, což je jeho životním smyslem. Je neustále pro něco zapálen, typický vůdce, panovník, ale nejvíc egocentrický ze všech typů.
“Naše síla je v tom, že jsme každý jiný.
Každý metabolický typ má svoji roli ve společnosti a navzájem se doplňují.”
Tak velice stručný duševní obraz typů, v nichž se každý převažujícím podílem a největšími prioritami najde. Takhle úžasně se tvoří a doplňuje společnost. Každý má své místo, svou roli, schopnosti a díky spolupráci různých typů a využití nejlepších schopností každého z nich, dokážeme jako společnost mnohem víc, než jednotlivec.
S tím souvisí i vztah ke sportu, fyzické dispozice a charakter sportů. Které typy myslíte, že mají největší talent na silové sporty, třeba kulturistiku, trojboj? Jsou to bílkovinové typy rychlé spalování a parasympatikus. Ve špičce, a to v žádném v tomto druhu sportů, nenajdete jiné typy. Samozřejmě i sympatikus může mít slušné výsledky, ale nedosáhne takového vrcholu ani v síle, ani v extrémní vytrvalosti. Za to je sympatikus nejvíc univerzální, má nejrozvinutější střední vytrvalost. Proto dělá hodně pestré a kombinované sporty, má také rád adrenalin. Takže obvykle jdou směrem crossfit, triathlon, MMA. Pomalému spalování jde silové cvičení nejméně, ani ho obvykle nebaví. Každopádně v maratónu nikdo jiný na stupni vítězů nevstane. Sport však pro ně není prioritou.
Samozřejmě hraje v tom roli mnoho dalších faktorů a kombinací, takže jsem zmínil jen to nejvíc charakteristické pro jednotlivé typy.
8) A když přejdeme od teorie k praxi, co Tobě přineslo, když ses začal stravovat podle svého metabolického typu? Jaké změny jsi na sobě pozoroval? A obecně, co může člověk po přechodu na stravu podle správného metabolického typu očekávat?
Keto pro mě byl nástup správným směrem, při kterém jsem dosáhl lepších výsledků než předtím s typickou kulturistickou stravou, která vlastně naprosté většině kulturistů vůbec neodpovídá jejich metabolickému typu. Cítil jsem se také mnohem lépe, což je stejně důležité jako výsledek, ale mnohdy to má spoustu sportovců naopak a nevnímají to. V té době se také začalo měnit moje přemýšlení a proto tvrdím i moji klienti mi píšou fakt, že to celkově změní život. Čím blíže jste ke své ideální stravě, tím zdravěji, přirozeně a efektivněji přemýšlíte. Metabolismus v rovnováze je předpokladem zdravého myšlení a psychické v rovnováhy.
Samozřejmě na keto to ještě nebylo dokonalé, neměl jsem objasněné některé detaily a je to radikální způsob stravování. To se začalo vyjasňovat, když jsem narazil na tuhle teorii a během několika let, její aplikací a prací s mnoha klienty začal do ní pronikat. Více jsem poznával sebe a začal jsem chápat ostatní typy.
Všechno začalo zapadat do sebe úplně se vším. Už jsem nebyl zaměřen na cvičení jako dřív a věnoval se spoustě dalším aktivitám a výsledky i přes daleko menší úsilí zrály jako víno. Čemu jsem nevěřil, že je možné, se stalo skutečností. Vysvětlím.
“Strava podle metabolického typu, která je naprosto přesně a do hloubky pro každý typ definovaná, je klíčem k úspěchu, zdraví, rovnováze a využití vašeho maximálního potenciálu.”
Pokud nezatěžujete organismus nevhodnou stravou a naopak mu dáte to, co potřebuje, vaše úsilí, výsledky, výkon, včetně imunity, odolnosti a flexibility, mohou ničím ve stravě nezatížené vystoupit na váš maximální potenciál. Co byla dřina a boj, jde hladce a pohodlně. Hranice, o kterých jste byli přesvědčeni, se posunou na takovou úroveň, které byste předtím u sebe nevěřili. Pocit a možnosti se vám objeví takové, jaké byste neočekávali.
Ve stravě je největší síla možnosti ovlivnit svůj vlastní život. Zdraví, síla a štěstí jsou ovlivněny mnoha faktory, z nichž však všechny nemůžeme plně ovlivnit. Životní prostředí, místo kde žijeme, povinnosti, okolní stres jsou faktory, které můžeme ovlivnit jen omezenou mírou. Tím i jejich působení na naše zdraví a náš život, u kterého převažuje obvykle spíše negativní účinek na člověka. To nemáme dobrou výchozí pozici. Ale svoji stravu může mít každý plně pod vlastní kontrolou a tím zásadně ovlivnit svoje zdraví a život. Stačí jen vědět jak.
Každý drží své zdraví a svůj život ve svých rukách. Není to doktor, není to organizace, není to nikdo jiný než vy, kdo odpovídá za svoje zdraví. A ten, kdo ho může nejvíce ovlivnit jste vy tím, co jíte, co víte a nebo nevíte, co děláte špatně a co nebo koho budete poslouchat.
A proto tohle šířím, aplikuji a názorně na svém příkladu dokazuji. Protože je to zatím to nejlepší a nejkomplexnější, co ve výživě máme. Pro mě i pro někoho úplně jiného, ke kterému bude jiný, odpovídající přístup. To potvrzují moji klienti, se kterými mě tahle spolupráce a poznávaní neskutečně baví a vzdělává.
“Jestli dokážu někomu pomoct a inspirovat ho, ukázat každému jeho cestu k lepšímu, tak mě to neskutečně naplňuje.”
9) Ve svém důsledku tedy strava podle metabolického typu zlepší fyzický i psychický stav člověka? Z čeho vychází tahle myšlenka, že vlastně všichni žijeme v jakési nerovnováze?
Pokud je člověk v rovnováze, je zdraví a šťastný, nebo se k tomu velmi brzy dopracuje. Vypadá dobře a přirozeně, jeho vzhled odpovídá tomu, co dělá a jaké má dispozice. Jeho úsilí se projeví velmi dobrými výsledky. A tomu pak i odpovídá společnost, která žije v rovnováze. Každý její člen, každá rodina, každý stát, celý svět v rovnováze i s přírodou a životním prostředím.
Jak vypadá naše společnost? Podívejte se okolo sebe… Ve městě nebo třeba na pláži. Jeďte do práce a popište vaši cestu. Co uvidíte? Většinu obézních, bledých, umělých, vystresovaných a nemocných lidí.
Protože na našem těle, zdraví, myšlení a moderním způsobu života se tahle nerovnováha výrazně podepisuje. Nerovnováha způsobuje další nerovnováhu, vše spolu souvisí. A dává znamení každému z nás i celé společnosti. Zdravotní problémy, nemoci, psychické problémy, na první pohled máme všechno a přitom nejsme šťastní. Pořád se za něčím hrneme, pořád nemáme dost a chceme víc. Nevážíme si toho, co máme a chceme to, co nemáme.
“Každému něco chybí. Čest, láska, svoboda, zdraví nebo peníze. Vše musí být v rovnováze, to je štěstí.”
Při tom, jak se snažíme o jedno, přicházíme o druhé. Proto lidé západní společnosti jsou na tom tak, jak jsou. To se podepisuje na každém v jeho zdraví, vzhledu, psychickém stavu a na obrazu společnosti jako celku. Diagnóza, léky, plastika a kosmetické úpravy, drogy, drahé věci, extrémní zábava a potřeby to nevyřeší.
Vidíme společnost na pokraji kolapsu, špatné životní prostředí, obrovskou polarizaci ekonomickou i názorovou, válečné konflikty, lidské konflikty. Okolní svět působí na nás, ale vytváříme ho my sami. Tak jako duch a tělo na sebe působí.
Známe citát: “Tělo je chrám ducha.” Stav společnosti je obrazem stavu většiny populace uvnitř v jejich tělech. Spiritualita se ztratila, duch přestal stavět chrám. Nechali jsme ho v péči organizacím a jejich umyslům. Výsledek je však jednoznačný, chrám je v otřesném stavu, je prázdný a hroutí se.
Nevhodná a nekvalitní strava je jedním z hlavních faktorů, který způsobuje naši nerovnováhu místo toho, aby ji pomáhal udržovat. Metabolismus pak musí všechno vyrovnávat, tím se vyčerpává, nevzniká dostatek energie, vznikají vedlejší produkty, tělo a všechny funkce fungují omezeně. A projevuje se to únavou, oslabenou imunitou, špatnou tělesnou kompozicí a váhou, metabolickými poruchami, alergiemi, nemocemi, syndromy, špatnou regenerací, duševním stavem a potlačenými kognitivními funkcemi.
Samozřejmě spolu se stravou má velký vliv aktivita, pohyb a jeho druh, odpočinek a duševní hygiena. Ne vždy však na to máme dostatek času, svobody a možností. Strava je základní potřeba, bez které se neobejdeme a lidský život je od pradávna naplněn především obstaráním stravy. Dnes tomu není jinak a tvrdím: “Nikam jsme se jako lidé neposunuli. Stále je to o tom stejném: Přežít, zajistit potravu.” Dnes to funguje stejně, jen se výhradním prostředkem k obstarání potravy v zapadní společnosti staly peníze a hlavní náplní života jejich vydělávání.
Když víme, co si vybírat a kde nakupovat, případně si vyprodukujeme něco sami, plně můžeme řídit jeden z faktorů, kterým můžeme zásadně ovlivnit naše zdraví, výsledky a celý život. Tím je strava a důležité je pochopit a vědět, jak má pro koho vypadat.
10) Pro koho je tedy vhodné stravování podle metabolických typů?
Pro každého. Každý se dá a musí někde zařadit. Na nikoho se nezapomíná. Každý se najde, každá tradice se podloží, každý rozumný výživový směr se vysvětlí.
Teorie metabolických typů vznikala téměř 100 let. Díky badatelům z různých oblastí (od biochemie po psychologii), jejich práci a výsledkům na základě různých přístupů došlo postupně k jejich spojení a vytvoření moderního systému výživy, který má podobné principy jako tradiční a tisíci lety prověřené funkční systémy TČM a Ajurvédy.
“Na základě rozlišení čtyř základních metabolických typů, vycházejících z našeho vývoje a adaptace na metabolické úrovni, vznikl komplexní systém stravování s individuálním a přesně definovaným přístupem ke každému.”
Vychází ze vzniklé diverzity lidí, která je dlouhodobým důsledkem evoluce a rozdílného vývoje různých etnických skupin, respektive její adaptaci na různé životní podmínky a stravu. Z toho pramení vzniklé rozdíly na úrovni metabolismu, jehož základem je spalování (tvorba energie) a je řízen autonomním nervovým systémem. Tahle diverzita pokládá základy fyzických dispozic, vzhledu i osobnosti.
Pokud chceme v dnešní smíšené společnosti najít pro každého správný způsob stravování, který nám pomůže k rovnováze, zdraví a využití maximálního potenciálu, musíme vycházet z toho, že nejsme stejní a každý vyžaduje jiný přístup podle jeho původu, který musíme zjistit.
“Příroda a naše dávné generace nám vytvořili cestu a my ji musíme najít a jít po ní. Hledat cestu novou nebo jít špatným směrem je ztrátou energie, zdraví a času.”
Možná za 1000 let vznikne nový, globální metabolický typ. [smích] Bude zvládat syntetické potraviny a její složky, nadmíru kalorií, cukrů, chemie a zpracovaných potravin, přizpůsobí se umělému prostředí pro život, které si vytváříme, genetické manipulaci a nepřirozenému způsobu života. Ale řekl bych, že je to až příliš mnoho změn. Přineslo by to utrpení, ztrátu zdraví, svobody a výrazný pokles populace, rozšiřující se epidemie civilizačních chorob a bůhví čeho ještě. Cpali by nás jen léky, napojovali na přístroje a náš život by nestál za nic. Člověk nikdy nemůže jít proti přírodě. Lepší je vycházet z toho, co máme. Pokud se podíváme zpět, nejdeme všechny odpovědi i cestu dál.
11) Když se posuneme od běžné populace ke kulturistům, co může očekávat kulturista, který se snaží nabrat pomocí běžné sacharidové stravy a cvičí klasický split, pokud by přešel na stravu podle svého metabolického typu a adekvátně tomu upravil i trénink?
Tak se podívejte na mně. [egocentricky, smích].
Většina kulturistů, hlavně ti vrcholoví, jsou výhradně bílkovinové metabolické typy. Tudíž sacharidová a nízkotučná strava vůbec není pro ně. Bez podpůrných prostředků většina nedosáhne žádných zajímavých výsledků, jejich život je neefektivní dřina a otroctví.
Já na to přišel brzo, že tudy cesta nevede a začal jsem hledat. Ketogenní dieta fungovala lépe u mě i u naprosté většiny klientů a svěřenců, ale podle metabolického typu je to mnohem přesnější a ještě efektivnější.
Protože zásadní jsou poměry, ne množství. Není tedy důležité, kolik gramů bílkovin a sacharidů na kilogram tělesné váhy, ale vztahy makroživin, pro úplnost také mikroživin. Rychlé spalování má 40 % bílkovin, 30 % sacharidů a 30 % tuků (jsou to poměry z gramů makroživin a ne kCal, kde to vychází 29 %, 22 % a 49 %). A podle kalorického příjmu vycházejícího z tohoto poměru nastavujete cíl, nabírání nebo redukce. Jíte tedy stálé poměry, buď celkově víc nebo meně jídla. Parasympatikus to má podobně, ale trochu méně tuků, 20-25 %.
Vaše tělo nebude nabírat tělesného tolik tuku, budete držet slušnou formu i v objemu, tělo nebude držet tolik vody a nebudete ztrácet svalovou hmotu v deficitu. Svaly budou lépe reagovat a ne jen na silový trénink. Nemusíte jíst každé 3 hodiny, neustále vařit, jíst a tahat si jídlo všude s sebou. Nebudete muset tolik překonávat hlad nebo se nutit do jídla při nabírání. Nebudete mít útlumy a výkyvy po jídle, budete se cítit mnohem lépe a budete schopni dělat i jiné věci.
“Vaše hranice se posunou na úroveň, které jste si předtím nevěřili. Dosáhnete i naturálně objektivně lepších výsledků než s podpůrnými prostředky.”
Z jakékoliv aktivity budete profitovat. Netvrdím, že narostete z běhání, ale to by si tyhle typy ani nevybrali. Ale pokud budete provozovat jakoukoliv intenzivní aktivitu, která vás baví, svaly budou reagovat. Pokud to bude vytrvalostní aktivita, spálíte tuk, ale neztratíte svaly a vytvrdíte je.
Je spoustu zajímavějších věcí než cvičení v posilovně, které vám poskytnou zážitky a třeba i užitek, další rozvoj a spojení přírodou. A s trochou silového tréninku můžete mít dechberoucí postavu a při tom zůstat flexibilní a všestranní.
Pochopíte a poznáte to, čemu jste nevěřili nebo komu jste nevěřili. A pokud chcete zůstat zatvrzelými kulturisty, budete mít ještě lepší výsledky s menším úsilím a otroctvím, s lepším celkovým pocitem a menšími dopady na zdraví.
12) A když tuto otázku obrátím na Tebe, jak by teoreticky vypadala a probíhala příprava dnešního Borise Oravy?
Na to bych byl vážně zvědavý, ale zhruba dokážu říct, jak by to probíhalo. Nic zásadního bych neměnil, možná bych cvičil i 4x týdně. [smích] V tréninku a jeho dávkování bych se řídil hodně pocitem tak, jak to dělám poslední dobou. A vůbec bych neomezoval další aktivity, které dělám. Protože mě baví a cítím, že mi pomáhají celkově. I na těch svalech to je vidět a je to o kombinaci, pestrosti a dávkování. Když mám dost, dám si pauzu nebo něco jiného. A to mě udržuje v plynulém progresu, protože další den je to o to lepší. Mám rád komplexní a funkční cviky, které svalům dají nejlepší stimul. Váhy neřeším a nezvedám to, co dřív. O to víc si s tím hraji a baví mě dynamika. Místo těžkých mrtvých tahů nebo dřepů je dělám se střední váhou a dynamicky. Na nohy hlavně volné cviky a váhy, břicho a trup základ hrazdy, bradla, na paže taky s klasickou kulturistickou “pumpičkou”. Tak to cítím nejlíp a má to přenos do dalších sportů.
“Udělal jsem si trénink tak, aby mě především bavil, nezpůsoboval mi pohybové problémy a omezení. A o to lépe funguje.”
Nejedu na krev, vždy pod plnou kontrolou. Délka, objem a frekvence tréninku podle pocitu. Celkově po tréninku nechci být “vyflusaný”.
“Chci fungovat i jinde, trénink je pro mě stimul, který mi musí sloužit a ne mě omezovat.”
Stravu nepočítám, nevážím ani nesleduji svoji váhu. Mám to už tak zažitě, že přesně vím, co je pro můj metabolický typ. Mohu si dovolit jíst podle potřeby a pocitu. Často jím jednou za den, což skvěle funguje, pokud člověk potřebuje být produktivní nebo chce spalovat tuk. Ale když mám potřebu, dám si třeba dvě jídla za den. Těchto variant bych se držel v přípravě a pouze bych to korigoval podle pocitu k cíli. Ale jde to fakt samo, v tom je to úžasné. Další aktivity bych zařazoval cíleně a trochu víc plánoval. Vím, že moje nohy a celkově tělo skvěle reaguje na kolo a skialpy. Někdy to udělá lepší efekt než silový trénink. Proto tahle pestrost a kombinace, cítím, že by měla velký přínos i v přípravě.
Nasazoval bych cíleně adaptogeny a přírodní doplňky, protože na ně reaguji skvěle. Třeba kozí kolostrum mě viditelně anabolizuje, tribulus v tinktuře zase viditelně odvodňuje, cordyceps výrazně zlepšuje aerobní výkon. Když funguje metabolismus, tělo v pohodě spaluje i bez speciálních doplňků. Syntetickému a vysokým dávkám kofeinu se vyhýbám. Ale třeba guarana a forskolin jsou výborné nakopávače a spalovače. Granátové jablko nebo catuaba jsou skvělé pumpy před tréninkem. A samozřejmě spousta dalších přírodních věcí a adaptogenů, které mám a používám, by podpořily moji přípravu.
Závěr přípravy před soutěží bych opíral taky o metabolický typ. Protože při stravě odpovídající metabolickému typu se tělo nejlépe chová. V superkompenzaci bych si jen pohrál s kalorickým příjmem a vodou. Dělal bych to jednodušeji než dřív a i v závěrečné superkompenzaci bych se držel principů metabolického typu. Při klasické superkompenzaci jsem měl trávicí problémy z velkého množství sacharidu a následné zavodnění. Pokud chcete vypálit glykogen nebo naplnit, či spálit tuk, je to jenom o tom, kolik tam dáte toho správného paliva, které odpovídá metabolickému typu. Pak motor správně funguje, je v rovnováze a nevznikají vedlejší produkty, reakce (retence vody) nebo neefektivní energie (horší tvorba glykogenu nebo omezená tvorba energie z tělesných tukových zásob). Sám bych byl zvědavý, jak by to zareagovalo.
13) Z jakých článků nebo odborných textů v případě metabolických typů vycházíš, pro případ, že by si o tomto tématu chtěli zájemci víc nastudovat?
Existuje kniha Metabolické typy (Wolcott, William L.), která se teď však velmi špatně shání. Já čerpám hodně od Milana Calábka, který to dokonce i vyučoval na své univerzitě a dělal semináře. Bohužel jsem neměl to štěstí se toho zúčastnit. Ale čerpal jsem ze skvělých materiálů, které se ke mě díky dobrým kontaktům dostaly. A hlavně jsem vše postupně aplikoval a prohluboval v praxi. Není to problematika, kterou dostatečně a do hloubky nastudujete za víkend. Teorie je jedna věc, její aplikace, získat zkušenosti a zorientovat se jsou však mnohem náročnější. Lidé chodí na různé semináře, kde je až příliš a především neucelených informací. Pouze teorie bez cesty k výsledkům, kterou by někdo skutečně ukazoval. Další cesta z mnoha a lidé absolutně neví, pro které mají jít. Výsledkem je, že se úplně ztratí v záplavě teorií, různých informací, složitých postupů a neví, jak s nimi prakticky naložit.
U mě to trvalo několik let, než jsem se dostatečně zorientoval, dozrál, vše vyzkoušel a dokázal to spolehlivě použít. Poprvé, když jsem narazil na tuhle teorii, hned mi zapadala do toho, k čemu jsem zatím došel a vše výrazně a do detailu rozšířila. Hned jsem poznal, že tudy vede cesta dál. Nejcennější je cesta, ke které dojdete sami na základě vlastní zkušenosti s trochou štěstí. Měl jsem správný směr od začátku, zkušenosti, dlouhodobá práci s mnoha klienty, utvářel jsem si postupně náhled, sbíral znalosti, zkušenosti a potvrzoval výsledky. A tento proces se nikdy nesmí zastavit, pokud se chcete rozvíjet.
Nyní jsem schopen každého zařadit a sdělit mu, jak má přesně vypadat jeho strava, aby to pochopil a dokázal aplikovat. Samozřejmě vím, že mám ještě spoustu poznání před sebou, ale rozhodně dokážu vysvětlit, spojit a řešit mnoho věcí cíleně a bez zkoušení, ale s jasnou představou, kde se odrazit a efektivně pomoci úplně různým lidem.
Nehraji si na vědce, ani netvrdím, že všechno vím a umím. Nejsem myslitel, chci výsledky s tím, co funguje. Je lepší vědět méně a umět to použít, než mít kvanta informací, nedávajících dohromady smysl, studie a argumenty bez systému, který by šel použít a mohl někomu pomoct. Někdo jenom mluví a teoretizuje, někdo to dělá a ukazuje.
Pokud přijde něco lepšího a dokáže se to, nechám se inspirovat. Je třeba vycházet z toho nejlepšího, co zatím máme. Pokud nemáme nic lepšího, je lepší držet se toho, co funguje a ověřovat.
“Vnímejte svoje tělo, poslouchejte ho, vybírejte si, co jíte. A sami můžete poznat, co je správně. Můžete hledat celý život, ale jakmile narazíte na tu správnou cestu, pokračujte po ní.”
Západní věda a její přístup předkládá za zdravou a tu ideální stravu pro všechny určitý vyvozený směr z vypíchnutých detailů, které se však ztrácí v celku. Po nějakém období, třeba 20 let, se zase úplně změní doporučení a co bylo předtím nezdravé, je najednou zdravé a naopak. Co si to o tom asi tak myslet? Pro přirovnání úplně něco jiného… Například teď se pořád mění stanoviska ohledně Corona viru. Dnešní, naše moderní věda není schopna vypátrat jeho původ, vysvětlit jeho šíření, neustále se mění opatření a nemají hlavu ani patu. To jsme tak hloupí nebo je věda používána úplně jinak, než její účel je?. Vyhodnoťte sami.
Ve stravování doporučovali na konci 20. stol. tvz. racionální, nízkotučnou stravu, s lehkým masem s nízkým obsahem a když už tak rostlinných tuků, nebo speciálně “zdravých” ztužených tuků (dnes o nich víme, že to je to nejhorší). Epidemie cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění našich dědečků a babiček je výsledkem. Následně se vyhodnotí, že živočišné tuky jsou dobré a cukry jsou to špatné… Obvykle to odpovídá a vyhovuje někomu, ale zdaleka ne všem, prakticky ani většině.
Stejně jako každý vypadáme jinak, máme různou stavbu, fyzické dispozice, základní psychické vlastnosti, tak podobně jsme rozdílní uvnitř našeho těla na anatomické a biochemické úrovni. Proto nemůže všem vyhovovat to stejné, nemohou všichni jíst stejně, léčit se stejně, dosáhnout stejných výsledků. Stejně projevující se zdravotní problémy u lidí mohou mít různou příčinu. A tím už se západní věda nezaobírá, všechno průměruje, zobecňuje, jeden vzorec na všechny, aby se s tím dobře pracovalo. A jak sledujete stravu a zdraví společnosti a neustále se měnící doporučení a trendy, je to čím dál horší.
Nezbývá, než aby každý co nejlépe vyhodnotil, co je pro něj nejlepší. Nebo našel lepší přístup a toho, kdo ho povede správným směrem. Protože nemůže každý být specialista na všechno. Přesto však za své tělo a zdraví je zodpovědný každý sám, nikdo jiný, ani žádná instituce.
14) Jestli to tedy dobře chápu, pro Tebe je nejdůležitější neustrnout na jednom místě, u „osvědčených teorií“, ale stále hledat, vyvíjet se a jít jako sportovec i jako člověk stále a aktivně dopředu. Orientuješ se hlavně podle svých výsledků, zkušeností a intuice, ne podle ustálených principů. A i když je Tvá cesta neortodoxní, naplňuje Tě spokojeností, která Ti dřív chyběla. Je to tak?
Ano, o tom je přece život. Není to u mně náhle přeskakování a zvraty, ale vývoj, který je postaven na tom, co bylo předtím. Jestli někdo všechno ví a má ve všem jasno, zastavil se na místě. Vždy tvrdím známou větu: “Vím, že nic nevím.” A na to moje adaptace: “Čím víc toho víme, tím víc nám dochází, že nic nevíme.” Člověk to musí brát s nadhledem a pokorou.
Principů je tolik, že za ty ustálené označujeme ty, které známe a dosud jsme je používali. Mohou být ale lepší principy, které je třeba hledat.
Ale nyní už to není jen o mě, co mi funguje, ale o spolupráci s mnoha klienty a jejich výsledky. Kdyby to nemělo smysl, nedělal bych to jen tak pro peníze. Mám radost z toho, co udělám. Ne ze zisku. Vše dělám srdcem a musím být spokojen s odvedenou službou. Pokud to v tom necítím, nedělám to. A když mám v ruce výborný nástroj, se kterým umím pracovat, našel jsem jeden ze smyslů života a to, jak můžu být pro společnost užitečný. Protože nežijeme jen pro sebe a své blízké, ale také pro společnost, která nám něco dala a je dobré ji taky něco dát. Dát něco společnosti je životní smysl.
Samozřejmě nejprve člověk musí zvládnout sebe a svůj život. Ne vždy je všechno ideální, ale co se týče spokojenosti, určitě jsem spokojenější a vyzrálejší než dříve.
“Došlo mi totiž, co je pro v mě životě důležité. Kromě práce a rodiny je to sport, hudba, příroda, osobní a duchovní rozvoj.
Vše se snažím držet v rovnováze, protože pouze jedna věc vám štěstí nepřinese a když některou vynechám, není to život, jaký bych chtěl.”
Znovu jsme u toho, že vše je o rovnováze. Muzika je pro mě nejlepší terapie a za poslední rok jsem s tím hodně pohnul. Když to stagnovalo jako dlouhé roky předtím, protože jsem vše věnoval práci a rodině, chyběla mi ventilace a navíc já tu hudbu k životu potřebuji. Je to moje vášeň. Poslední dobou se věnuji hlavně zpěvu a dodělávám vlastní věci. Před dvěma lety, protože jsme neměli dlouho funkčního zpěváka a potřeboval jsem ze sebe něco dostat, víc osobně a autenticky, začal jsem zpívat. Začátky byly asi jako když poprvé přijdete do posilovny [smích]. Ale po nějaké době už to začne nějak vypadat a oklepete se. Učím se sám, zkouším a ten progres mě neskutečně baví. Co jsem si dřív ani nedokázal představit, se stává reálné. Sice je to stále drsnější a drsnější, ale to už tak v životě bývá [smích].
V mých videích (videology na ronnie) už je výhradně moje hudba a covery. Inspirace je důležitá a pak to mohu použít ve vlastní tvorbě, vyjádřit emoce ve zpěvu, hudbě a předat myšlenky v textech. Nikdy jsem nedělal nic jen tak. Ne že bych měl nějaké velké ambice, s těmi to u nás nejde, ale je v tom poselství.
Takže si dělám všechno okolo hudby víceméně sám včetně studiové práce. Tak nějak to odpovídá i době, protože s lidmi je to těžké, kapelám a hudebním akcím je stopka nebo možná už úplný konec veškeré veřejné kultury.
Na horské kolo se jdu vyřádit. Zjistit, že jsem pořád malej kluk, co si rád hraje. A dělám věci, které jsem chtěl dělat jako kluk. A lépe. [smích] Nebo se na něm dopravuji, což mě taky baví, než se courat autem. V ideálním případě však řádím v lese, na trailech nebo v dirt parcích. Taky mě baví stavba kol, minulý rok jsem postavil tři kola od výpletů po hodně zajímavé vzhledy. Díky tomu si toho víc vážím, mám originál a technické věci mě baví po tátovi.
Skialpy byly teď jediný způsob, jak si užít zimu a freeride. A vůbec mi to nevadilo. Když si to člověk odmaká, má to větší hodnotu, přínos a dostane se na zajímavější místa.
Na výpravy do přírody se vydávám ze zvědavosti, dobrodružství a načerpat její energii. Baví mě ta svoboda, nutnost soběstačnosti, schopnost a učení se zvládnout různé situace a terapeuticky působící nepohodlí. Člověk si tam uvědomí spoustu věcí. Čím více ztrácíme kontakt s přírodou, tím více jsme ztraceni jako společnost. Obvykle chodím sám a to velmi rád.
Učení se nových věcí, zdokonalování, hledání pravdy, jít za svými sny a naplňovat svoji představu o životě, inspirovat a udělat něco pro společnost, to je smysl mého života.
Pro mě je v životě důležité, co dělám a co jsem udělal. To tvoří kvalitu mého života a to potřebuji ke štěstí. Ale pro každého je nejdůležitější něco jiného, to je taky třeba pochopit. Pro někoho je prioritou co cítí, co prožívá. Pro dalšího poznání a pro jiného výhradně domov a rodina. U každého hraje roli všechno, ale obvykle jedno je dominantní. Já jsem objevil a pochopil to svoje a to mě vede ke spokojenosti. Děti jsou naše budoucnost a to, co můžeme na tomto světě nejvíc ovlivnit. Proto se jim snažím cíleně věnovat a předat jim to nejlepší, důležité pro život a připravit je na budoucnost. Lehké to v dnešní době není, ale tohle má právě největší smysl.
15) Přestože se Tvé postoje vyvíjí, poslední dobou naznačuješ, že přemýšlíš o návratu na kulturistická pódia. Pokud by ses s menším úsilím dokázal lépe připravit, určitě nejsem sám, kdo by Tě zase rád na pódiu viděl! Která část Tvé kariéry Tě vlastně nejvíc bavila? Kulturistika, silový trojboj nebo aktuální přístup? A je ten návrat ke kulturistice ve světle Tvých současných názorů vůbec možný?
Musím přiznat, že jsem o tom několikrát přemýšlel. Ale taky přemýšlím, jestli to vůbec půjde, jestli bude ještě kam jít na soutěž. Osobně bych byl na sebe velmi zvědaví a ta zvědavost mě zapaluje.
Každá část mě kariéry měla svoje a byla důležitá pro tu následující. A vše odpovídalo mému vývoji, zejména duševnímu. Teď aktuálně mě to baví nejvíc. Dělám to, co chci, jak chci a funguje to. A kdybych si “odskočil” na soutěž, myslím, že by se u mě nic zásadního nezměnilo.
“Do ničeho se nenuťte. Musí to jít samo, přirozeně a bez nátlaku. Poslouchejte svůj vnitřní hlas neovlivněný okolím, intuici a vnímejte, co vám ukazuje vaše tělo.”
A pokud moje tělo bude ukazovat, že chce na soutěž a nic tomu nebude bránit, rád se stanu zase na pár minut kulturistou. Pro vás i pro sebe. Stačí jiskra, stimul, a rychlé spalování se zapálí. [smích] To jsem já, neustále pro něco hořím. Ale už je toho mnohem víc než dřív. O to je můj život bohatší. Bohatství chápu jako život podle vlastní představy, svobodu, velkou rodinu a šikovné děti, zdraví, nezávislost, otevřenost a poznání.
16) A když se na závěr podíváme na aktuální situaci, jakou radu bys měl pro kulturisty a sportovce, aby přežili covidová omezení, nedostupnost posiloven a sportovních areálů, a s tím související omezení jejich trenérské práce a příjmů?
Těsně po začátku doby covidové jsou metabolické typy, jejich konzultace a jídelníčky, mojí hlavní náplní práce. Protože jsem tuhle globální záležitost rychle pochopil a přizpůsobil se. I kdyby to nenastalo, tak jsem to měl v plánu profesního vývoje. Byl to impulz. Přišlo to přesně, kdy mělo a nakoplo mě to jako každá překážka. Člověk musí mít vždy plán, alternativní plán, musí umět reagovat a improvizovat. Vždy jsem věděl, že jakmile přijde nějaká krize, služby a trenéři budou první na ráně. Zároveň jsem delší dobu plánoval odejít z Prahy a nechtěl jsem každý den dojíždět. Vždy jsem dělal jídelníčky a zabýval se velkou částí svoji práce výživě. To se stávalo postupně prioritou až po aktuálně hlavní činnost, protože teď to jinak nejde a nechtěl jsem celý život strávit v posilovně. Je to vývoj i životní, protože chci naplnit svoje představy o způsobu života, za kterým postupně jdu. Vše má svůj čas, ale člověk nesmí zamrznout, stále se musí dívat dopředu. Protože když se tam nedívá, čas letí a zjistí, že pořád stojí na místě. Někdy se musíte pohnout, protože vás něco tlačí jako tahle už rok trvající situace.
Každý musí reagovat, zorientovat se, nečekat a vydat se dopředu. Když se necháte tlačit, dostane vás to tam, kde nechcete být. Je na každém z nás, aby se přizpůsobil tomu, co bude. A to nikdo neví nebo si to nepřipustí. Zlaté časy skončili, přišel čas zúčtování. Máme možnost zjistit, kdo jsme a co v nás je. Máme příležitost znovu objevit to, na co jsme zapomněli. Máme šanci a nic jiného nám nezbývá, než vrátit se k původním hodnotám, produktivním profesím a tomu, co bude mít smysl a co bude užitečné. Změny ve společnosti a ekonomice jsou neodvratné i kdyby nebyla tahle nová pandemie. Proto jsem to očekával a může se tomu říkat jakkoliv.
Každý ať dělá to, v čem je nejlepší. Jedině tak to mám skutečný význam a budoucnost. Nemůžeme se vézt, čekat, že někdo něco udělá za nás a hrát si na něco, co nejsme. Společnost bude potřebovat ty pravé lidi na svých místech. Vzpomeňte si, co jste studovali, co jste budovali, co dokážete nejlíp, v čem máte schopnosti i srdce a za tím běžte! Nedělejte si iluze a velká očekávání. Já si myslím a dobře se podívejte, kdo všechno tvrdí, že svět už nebude jako dřív. Stavějte pevné a funkční základy budoucnosti vaší i společnosti. Chraňte svoje zdraví, svobodu, svoje rodiny, naše práva a lidskost!
Přeji všem čtenářům, aby je tahle doba stimulovala k tomu nejlepšímu a nejužitečnějšímu, co mohou být, co mohou udělat a co mohou změnit! Jsme na jedné lodi, která se jmenuje Česká země. Co s ní uděláme, jaká bude její cesta a jak nám na ní bude, je na nás.
Děkuji Ti za rozhovor!
